„Zahrada volá! (a mně se nechce odporovat)“

Po delší době jsem zase vzal do ruky foťák. A víte co? Pořád to ještě „cvaká“ – úleva!
Přání bylo tentokrát jednoduché, ale o to milejší: „Udělej nám pár fotek zahrádky, jak to tam kvete.“

Zahrada hrála všemi barvami, ale mně padly do oka kopretiny. Možná nostalgie, možná jejich obyčejná krása. Každopádně jsem si hned vzpomněl na film Kopretiny pro zámeckou paní – a ten motiv se už nedal z hlavy vyhnat.

Tak jsem fotil. A byl za to vlastně rád. Protože někdy právě ty nejběžnější věci mají největší kouzlo.
📷 A víte, že kopretiny zavírají květy na noc? Taková malá květinová verze „dobrou noc a sladké sny“. Pořád se máme co učit.

Tuhle fotku berte jako malý návrat k lehkosti. K věcem, které nejsou nijak složité – jen jsou. A to často stačí.