Ticho ve Vroenhovenu

Ticho ve Vroenhovenu

Z první zastávky ve Vroenhovenu už jsem ukazoval světlo na betonové zdi. Tentokrát jsem se díval dolů na kanál. Mezi stromy prosvítalo slunce a dole zrovna proplouvala loď. Při focení jsem si všiml i jmen po obvodu stěn památníku.

Bylo nás tam osm fotografů a přitom si pamatuju, jaké tam bylo ticho. Kousek od nás vedla silnice, ale její hluk jsem vůbec nevnímal.

Teď se na tu fotku dívám doma. Vidím loď, vodu a světlo mezi stromy, ale vybaví se mi i ta jména, která zůstala mimo záběr. Až teď mi vlastně dochází, jak na mě to místo zapůsobilo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *