Jak jsem v Norsku ochutnal trávu při focení oveček

Na jedné ze svých fotografických výprav v Norsku jsem narazil na malebnou scenérii s ovečkami. „To bude pěkná fotečka,“ pomyslel jsem si. Společně s Vojtou jsme se k nim pomalu přibližovali, hledajíce ten nejlepší úhel záběru.

Všimněte si kamene vpravo dole na fotografii – to je kámen mého příběhu. Snažil jsem se najít ideální pohled a nevědomky jsem šlápl právě na něj. Co myslíte, že následovalo?

Přesně tak, kámen byl trochu mokrý a kluzký. Najednou jsem se ocitl na všech čtyřech: pravá ruka nahoře s foťákem, levou rukou jsem trhal trávu, o kolenou a brzdících nohách ani nemluvě. Možná jsem dokonce ochutnal z bohatého trsu té trávy!

Sjel jsem část ze svahu, ale přežil jsem.  Když jsem se konečně vzpamatoval co to jako provádím, uslyšel jsem nad sebou hlas:

 „A můžu ti nějak pomoct?“

Co mi v té chvíli běželo hlavou, si asi každý doplní sám…

PS: Kolena postupně hrála všemi barvami, kotníky bolely jako čert a levá ruka si žádala mast na bolest…

Hlavní je, že fotku mám!